Dobrý den, rád bych, abyste mi paní doktorko pomohla s mým problémem. Jmenuji se Petr a jak to tak vypadá, jsem velmi silný introvert. Dělá mi velké problémy delší pobyt ve větší společnosti. Pro někoho běžná komunikace na večírku je pro mě doslova utrpením. To samé se týká, ale i komunikace s příbuznými a přáteli, tedy s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Jakmile se ocitnu ve společnosti více než pěti lidí, dostaví se veliká úzkost až křeč. Často mi všichni říkají, že jsem jakoby „mimo“ nebo nesoustředěný, ale ve skutečnosti mě i běžná konverzace nesmírně unavuje a stresuje. Jsem jedináček a odmalička jsem vyrůstal spíše osamoceně, tak si myslím, že to může být i následek výchovy z dětství. Lze tento komunikační blok nějak odstranit, protože mi brání v pracovním i osobním životě. Děkuji za odpověď Petr.
Odpověď: Milý Petře, za většinu našich charakteristik může výchova, zbytek má na svědomí dědičnost a sociální prostředí, které nás obklopovalo. Pod pojmem výchova bychom si však neměli představovat pouze záměrné výchovné působení, ale spíše souhrn vlivů prostředí a situací, do nichž jsme se v průběhu života dostávali. Každé naučené chování lze naštěstí „přeučit“. Z tohoto principu bych vám doporučovala případnou psychoterapii, která se opírá o metody nácviku, jakéhosi postupného osmělování se – nejprve v kontextu, v němž se cítíme bezpečně (známé prostředí, méně lidí a taková témata komunikace, v nichž jsme zběhlejší). Nejedná se samozřejmě o krátkodobý proces, ale i tak byste Petře určitě neprohloupil, kdybyste se pro psychoterapii rozhodl.